dyž jsme se s Markem poznali, bylo mi dvacet pět a jemu o tři roky víc, oba jsme byli plní plánů. On tehdy tvrdil, že chce velký dům se zahradou plnou dětského smíchu, já přikyvovala a představovala si barevná křídla na chodníku, nafukovací bazének a pejska, který by honil míč kolem trampolíny.
Štítek: příběhy
Objevila jsem, že manžel prohrál naše úspory
Dvacet tři let jsme byli manželé, vychovali dva syny, postavili dům na malém městě, každý pátek si objednávali pizzu a připíjeli si na to, jak jsme to zvládli. On pracoval jako technik v automobilce, já vedla účetní oddělení ve střední firmě. Měli jsme svoje rituály – sobotní trhy, nedělní káva na terase, večerní procházky se psem, při nichž jsme rozebírali, co ještě vylepšíme na zahradě
Rozvedla jsem se a myslela, že už nikdy nikoho nenajdu
Čtrnáct let společného života se smrsklo na jedno razítko, několik právnických formulací a rozpačité potřesení rukou. Přijela jsem domů do bytu, ve kterém zůstaly jen moje věci – jeho košile zmizely, zrcadlo v koupelně mělo prázdnou stranu, vedle stolu chyběla jeho židle. Ticho bylo ohlušující. Přes den jsem zvládala práci, nakupování i úsměv na tváři,
Když mi děti řekly, že už nejsem jejich máma
Kdysi dávno, ještě než jsme si s Pavlem řekli „ano“, měl už dvě malé dcery z předchozího manželství. Já děti neměla, a tak jsem do naší nové rodiny vstoupila s odhodláním a láskou větší, než jsem si dokázala představit
Po dvaceti letech manželství mě opustil kvůli mladší
Byli jsme spolu přes dvacet let. Když se na to teď dívám zpětně, byl to v podstatě celý můj dospělý život. Prošli jsme spolu fází mladé zamilovanosti, budování kariér, stavby domu, výchovy dvou dětí, krizemi i vítězstvími. Nikdy jsem neměla pocit, že náš vztah je dokonalý